Dobrý den, náš syn (11 let) velmi nepříjemně snáší, že je mezi ostatními spolužáky a vrstevníky nejmenší. Bereme to, jako že "ještě nepřišel ten správný pubertální růst", ale on je nedočkavý :-). Tím spíš, že bratr (13 let) už roste "před očima". Prosím o Váš názor na vývoj: Honza (11 let): porod: 41. týden, 3750g, 51cm. Kojen do: 4,5 měsíce (následně přikrmován, čímž pracné kojení odstavil). 6 týdnů 57cm, 5460g. 3m: 61cm, 6390g. 4m: 64cm, 6750g. 6m: 66cm, 7750g. 12m: 75cm, 9980g. 18m: 80cm, 11620g. 3r: 94cm, 14kg. 5 let: 104,5cm, 17kg. 7 let: 117cm, 22kg. 9 let: 127cm, 26kg. 11 let: 136cm, 31kg. Rodiče: Matka 167cm, otec 173. Bratr - nyní 13 let, 159cm (v 11ti měl 142cm). Máme to řešit nebo jen být trpěliví? Děkujeme moc za odpověď.
Doc. MUDr. Marta Šnajderová, CSc. - Dětská klinika FN Motol, Praha
Váš syn je proporcionální, růst je v souladu s dědičným výškovým potenciálem – otec menší. Bylo patrné zpomalení růstového tempa kolem 7. roku věku (důvod?) na dolní hranici normy, nyní je rychlost růstu průměrná (tedy v normě). K posouzení a stanovení pravděpodobné výšky v dospělosti bychom potřebovali znát kostní maturaci. Závěr a dopor.: Nejedná se t.č. o závažnou poruchu růstu, výška sice je proti průměru populace nižší, ale v normě a v souladu s růstovou charakteristikou podle otce. Pokračovat v sledování růstu u pediatra, v dalším období věnovat pozornost nástupu puberty. Vyšetření endokrinologem podle potřeby.